Klient vlastnil dům A, na který měl hypotéku A. Následně dům A prodal a koupil jiný dům B skrze hypotéky B1 a B2. Dům B byl dražší a u banky to udělali následovně – refinancovala se hypotéka A hypotékou B1 a na zbytek (co byl navíc) se vzala další hypotéka B2. FÚ nechce uznat odpočet úroků z hypotéky B1, protože není naplněna bytová potřeba (dům A). Přijde mi, že má FÚ asi pravdu, ale nechce se mi to pustit a chudák teď přijde na dalších +-30 let o odpočet úroků.
Refinancování samo o sobě nevadí, hypotéku na bydlení lze refinancovat a úroky se obecně můžou dál uplatňovat. Problém je spíš v tom, na jaký dům se ten úvěr pořád váže. Pokud B1 jen splatila starou hypotéku A, která byla na prodaný dům A, tak je to pro klienta slabší, protože dům A už nevlastní/nebydlí tam, takže FÚ může tvrdit, že už není splněná bytová potřeba, jelikož k 31. 12. není vlastníkem, viz § 15 odst. 4 ZDP. Ale bez smlouvy bych to určitě neuzavíral. Chtěla bych vidět smlouvu k B1, účel úvěru a ideálně potvrzení banky. Pokud by z toho vyšlo, že B1 byla součástí financování koupě nového domu B, tak bych to ještě zkusil hájit. Takže za mě jednoduše, když je B1 jen starý úvěr na dům A, FÚ má spíše pravdu. Když se dá prokázat, že B1 fakticky souvisela s koupí domu B, ještě bych se bránil.
§ 15 odst. 4 ZDP
Získejte profesionální odpověď na své otázky z oboru účetnictví a daní. Konzultace probíhají formou e-mailu, online callu nebo osobního setkání.
Taxomat je váš digitální pomocník pro snadné a rychlé vyřešení daní. Získejte přehled, eliminujte chyby a zpracujte daňové přiznání bez zbytečné námahy. Ušetřete čas i starosti – vyzkoušejte Taxomat ještě dnes!
