Odpověď:

Krátkodobé pronájmy (např. přes Airbnb) a dlouhodobé pronájmy se z hlediska daní posuzují odlišně. Dlouhodobý pronájem bytu (nájemník jej užívá k bydlení a pronajímatel neposkytuje doplňkové služby jako úklid či výměnu prádla) se daní jako příjem z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů, což je výhodné – tento příjem nepodléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Při dlouhodobém pronájmu si pronajímatel může uplatnit buď skutečné výdaje (včetně odpisů nemovitosti, úroků, oprav apod.) nebo paušální výdaj 30 %.

Krátkodobý pronájem (typicky pronajímání na dny turistům) zákon považuje za poskytování ubytovací služby, tedy za příjem ze samostatné výdělečné činnosti podle § 7 ZDP. To znamená, že hostitel je brán jako podnikatel (OSVČ) a musí platit i sociální a zdravotní pojištění z těchto příjmů. Krátkodobý pronajímatel vede evidenci příjmů a výdajů a může uplatnit buď skutečné nebo paušální výdaje – u živnosti „ubytovací služby“ je standardní paušál 60 %. Oproti dlouhodobému pronájmu tedy u krátkodobého vznikají povinnosti přehledů pro ČSSZ a zdravotní pojišťovnu a vyšší administrativní zátěž.

DPH

Dlouhodobý nájem bytů k bydlení je osvobozen od DPH. Naproti tomu u krátkodobých pronájmů jde o zdanitelnou službu (ubytování) – pokud pronajímatel překročí obrat 2 mil. Kč ročně, musí se stát plátcem DPH a ubytovací služby zdaňuje. I pod touto hranicí však mnozí musí řešit DPH jako identifikované osoby: pokud využívají zahraniční platformy (Airbnb účtuje provizi ze zahraničí), musí se registrovat k DPH jako identifikovaná osoba a odvádět DPH z přijatých služeb (provize), přestože nejsou plátci DPH.