Daňovou ztrátu lze zařadit do jedné z hlavních odčitatelných položek od základu daně z příjmů fyzických i právnických osob. V následujícím článku si na praktických příkladech ukážeme způsoby výpočtu daňové ztráty, a to i zpětně.
Obecně platí, že pokud jsou výdaje (náklady) vyšší než příjmy (výnosy) upravené dle § 23 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), činí rozdíl daňová ztráta, která je popsána v ustanovení § 38n odst. 1 ZDP.
V prvé řadě je třeba rozlišovat období vzniku a období následného uplatnění daňové ztráty. Dále je třeba rozlišovat účetní a daňovou ztrátu. Všechny tyto pojmy si vysvětlíme pro lepší orientaci v terminologii. Období vzniku daňové ztráty je vždy obdobím, za které byla daňová ztráta pravomocně stanovena, ať již se jedná o zdaňovací období (viz § 16b ZDP a § 21a ZDP), nebo období, které není zdaňovací, ale po jeho skončení se podává daňové přiznání (viz § 38ma ZDP).
Taxomat je váš digitální pomocník pro snadné a rychlé vyřešení daní. Získejte přehled, eliminujte chyby a zpracujte daňové přiznání bez zbytečné námahy. Ušetřete čas i starosti – vyzkoušejte Taxomat ještě dnes!
