V životě jsou dvě jistoty a daně jsou jedna z nich

Jak jsem se dopracoval k tomu, že mohu pracovat kdykoli, odkudkoli, a i kdybych nepracoval, stále bych měl finanční jistotu a zajištěný přísun peněz? Je mi 27 a pojďme se společně podívat na mou cestu za touto svobodou, která nebyla vůbec jednoduchá.

1. fáze – brigády

Začal jsem pracovat v 16 letech, kdy jsem měl náročné brigády, které mě naučily disciplíny, zapomenutí na komfortní zónu, komunikaci s lidmi a celkově jsem si více vážil peněz, když jsem viděl, jak je těžké je vydělat. Tato fáze trvala do mých 18 let, kdy jsem si zkusil různé pozice. Roznášel jsem dopisy, kdy za jeden dopis jsem dostal 2 Kč s tím, že kurýr mě budil každý den v 5 hodin ráno a roznášel jsem dopisy na kole. Poté jsem pracoval pro Rohlík jako picker, kdy toto byla asi nejvíce stresová práce, kterou jsem kdy zažil, už nikdy více, prosím. Poté jsem dělal noční v Globusu, kde jsem rovnal a doplňoval zboží v regálech, poté jsem rozdával letáky, dělal pomocnou sílu v hotelu, promotéra, testera aplikací, prodával jsem horkou čokoládu na pražských trzích, dělal jsem na letišti v obchodě, dělal jsem průvodce na segwayích. V tomto okamžiku jsem chtěl již podnikat a přemýšlel jsem nad stánkem se zmrzlinou. Udělal jsem si dokonce i business plán, ale nakonec to nevyšlo. Poté jsem chtěl prodávat oblečení přes Vinted, kdy bych kupoval ve velkém oblečení z Asie a poté prodával zde, to také padlo. Jako poslední nápad jsem měl spojený s nakupováním zboží z Asie ve velkém a poté vytvořit e-shop a prodávat zde v ČR, to také padlo.

2. fáze – zaměstnání a začátky podnikání

Tato fáze trvala od mých 18 do 20 let, kdy jsem se z brigád přesunul do zaměstnání. Dělal jsem účetního juniora v Equa bank, což mě moc nebavilo, protože po pár měsících jsem se chtěl posunout a dělat něco více, ale pořád jsem byl přeci jen junior, a tak jsem po roce odešel. V této fázi jsem zkusil ještě další dvě firmy na účetnictví a daně, ale ani jedna mi nevyhovovala. Přišel jsem na to, že nejsem typ člověka, který by nějak uměl zapadnout do kolektivu lidí, dále neumím pracovat na směny a poté jsem i zjistil, že mi dělá problém vykonávat příkazy nadřízeného, pokud vidím možnou lepší cestu, inovaci apod. A tak jsem si říkal, že zkusím podnikat sám.

V této fázi jsem začal doučovat, otevřel jsem si agenturu Doučování se Standou, která se poměrně rozjela. Kdybych poslouchal kecy spolužáků, tak si nikdy nic nezaložím. To bylo argumentů, proč to nezaložit. Prosím, pokud máte sen, neposlouchejte nikoho.

Začátky byly ovšem náročné, protože jsem doučoval od 9 do 9 a neměl jsem ani přestávku na oběd. Bylo to velmi náročné, ale stálo to za to. Naučil jsem se mít silnou vůli a jít si za svým snem. Měl jsem vizi, že mohu dělat hromadné kurzy, což se i poté stalo. Začal jsem učit ve velkém a najednou jsem měl i tým 10 lidí. To mě posunulo asi nejvíce, jelikož jsem se naučil umět organizovat kurzy tak, aby se nekryly, umět si vybrat správné lidi, nastavit finanční ohodnocení, delegovat práci.

Aby toho nebylo málo, tak s kamarádkou jsem založil Sweet Rainbow, což je podnik na shakes, smoothies, saláty apod. Musím říct, že gastro podnik už nikdy. Skončili jsme ve ztrátě, spali jsme v autě, a tohle kdybych měl popisovat, tak to je na knihu, takže o tom třeba někdy jindy.

Poté přišel Covid a já musel udělat rozhodnutí. Buď to celé zavřít a zkrachovat nebo vymyslet něco, co mě zachrání. A tak jsem si říkal, že přejdu na on-line. Natočil jsem videokurzy, které jsem poté prodával. Toto mě posunulo ještě více, jelikož jsem mohl takto prodávat kurzy na více vysokých školách.

Postupem času mi ale přišel tento business neprofesionální a také si studenti moc nevážili mého času, psali mi v noci, o víkendech a cítil jsem se jako jejich otrok, a tak jsem Doučování se Standou ukončil. Smazal jsem to úplně, ani jsem to nechtěl prodávat. Prostě jsem si řekl, že začnu od nuly.

3. fáze – první velké podnikání

Tato fáze trvala do roku 2024. Psal se rok 2021 a já se rozhodl založit firmy Arstas (vedení účetnictví) a SM tax (knihy a školení). Myslel jsem si, že zkušenost s Rohlíkem bude nejtěžší, ale ani omylem. Narazil jsem pořádně do zdi, jelikož získávat novou klientelu bylo těžší, než jsem si myslel. Věk mi také moc nehrál do karet. A tak jsem si řekl, že musím vymyslet něco, co lidi přesvědčí, že jsem dobrý. Začal jsem se učit na zkoušky na daňového poradce a chtěl jsem mít nejlepší výsledky, a to se mi i povedlo. Toto jsem zveřejnil již na webu SM tax v sekci blog.

Postupně jsem sbíral svoje první klienty. Sice z prvních klientů nemám již nikoho, protože spolupráce s nimi nebyla již podle mých dnešních představ, ale jsem za ně velmi vděčný.

Co se týče knih, tak to byla velká výzva. Věděl jsem, že moje knihy nikdo na trhu ještě nepíše, a tak jsem se nebál se do toho pořádně opřít. Ovšem napsat 2 500 stran stojí dost peněz, času, znalostí a know-how. Čas utíkal a mě se postupně podařilo napsat všechny knihy.

Tato fáze byla pro mě značným vyhořením, jelikož jsem pracoval non-stop. Jediná moje pauza byl spánek. Víkend, nevíkend, svátek, nesvátek, prostě jsem makal od rána do noci. Byl jsem na vše sám a toto bylo jedno z nejtěžších období v mém životě, co se týče pracovního nasazení. Neměl jsem čas na kamarády, na osobní život, skoro na nic.

Věděl jsem ale, proč to dělám. Chtěl jsem něčeho dosáhnout. Najednou jsem začal sklízet úrodu a vyhrál jsem v roce 2022 Daňovou naději roku.

4. fáze – stabilizace

Říkal jsem si, že nechci vydělávat na základě mého času. Chci svůj business posunout na jinou úroveň, tj. delegovat, škálovat a nemuset pracovat non-stop. Chtěl jsem i čas pro sebe, pro čtení knih, pro fitko, cestování a celkově osobní život.

Opět jsem sklidil úrodu a v roce 2024 jsem vyhrál Daňového poradce roku a zároveň i Daňovou naději roku. Moje firma Arstas byla podruhé nominována na daňovou firmu roku, dařilo se mi. Byl jsem velmi vděčný za tato ocenění a přijal jsem je s pokorou.

To byl největší bod zvratu, najednou je nás v týmu 10. Arstas už není jen o mně. Tým je natolik spolehlivý, že z 12 + hodin práce denně je najednou 6 + s tím, že už mám více času na sebe. Začal jsem hodně číst, kdy v průměru přečtu 1 – 2 knihy týdně. Jedná se o seberozvojové knihy.

Začal jsem i více diverzifikovat portfolio a přecházel jsem pomalu na „rentiéra“. Tudíž jsem si koupil pár bytů, které mi přináší pasivní příjem, zainvestoval jsem peníze do cenných papírů a využil i další alternativní zdroje pasivního investování.

Teď jsem na Bali a právě kvůli této cestě si mohu teď užívat. Sice pořád pracuji, ale to já pořád i budu, protože pro mě práce není práce, miluji daně a účetnictví, je to moje srdcovka a dělám to rád.

Toť vše. Snažil jsem se moji cestu popsat v kostce, aby to nebylo moc dlouhé. Věřím, že jednoho dne řeknu více…