Konstrukce dílčích základů daně u fyzických osob

Fyzická osoba má pět dílčích základů daně, kdy každý je svým způsobem specifický. V dnešním článku si na příkladech demonstrujeme výpočty jednotlivých dílčích základů daně a uvedeme si jejich konstrukci.

Budeme vycházet ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“):

• příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) § 6 ZDP,
• příjmy ze samostatné činnosti (podnikání) § 7 ZDP,
• příjmy z kapitálového majetku § 8 ZDP,
• příjmy z nájmu § 9 ZDP,
• ostatní příjmy § 10 ZDP.

Jak tedy správně zařadit určitý typ příjmu do daného dílčího základu daně? Je třeba postupovat následovně.

V prvé řadě je třeba si položit následující dotazy:

1. Je daný příjem předmětem daně? Jednodušší bude si vymezit, jaké příjmy nejsou předmětem daně. Tyto příjmy se do daňového přiznání neuvádějí a ani nepodléhají dani.
2. Je daný příjem od daně osvobozen? Pokud je odpověď ano, takový příjem se do daňového přiznání u fyzických osob neuvádí. Zde je třeba upozornit, že na takové příjmy se vztahuje oznamovací povinnost dle § 38v ZDP.

Podléhá daný příjem srážkové dani? V neposlední řadě je třeba vyřadit příjmy, které jsou zdaňovány srážkovou daní. Tyto příjmy se do daňového přiznání nezahrnují. Výjimku ovšem tvoří příjmy z § 6 odst. 4 ZDP – dohody mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce), u kterých se nepodepíše prohlášení k dani + jedná se o dohody do limitu daným zákonem, viz § 36 odst. 2 písm. m) ZDP. Podle § 6 odst. 4 písm. b) ZDP se do daného pravidla řadí i zaměstnání malého rozsahu.